Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svět dnes, mýma očima

29. 09. 2015 18:47:12
Plánovaná devastace bohaté a vyspělé Evropy?! Jsou naše obavy oprávněné? Chudé Česko je pouhou krátkodobou zastávkou běženců za lepším životem. Proč tedy tolik emocí?

Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.“/ neznámý autor

Imigrace afrických utečenců. Sleduji toto dění jenom z médií a rozhovorů s těmi nejbližšími, rodinou, přáteli a některými kolegy v zaměstnání. Mnozí velice často, vyjadřují obavy z občanské války. Všichni jsme byli svědky války v bývalé Jugoslávii. Lidem stačí opravdu velice málo. Tak dlouho se jim tlačí do hlavy „pravda“, až z ní teče krev! Často slyším opakovat názor, že občané ČR jsou rozděleni na dva tábory. Sluníčkáře a radikály.

„Sluníčkoví blázni“ jsou, podle mého názoru, pro společnost mnohem nebezpečnější, než ti radikálové. ONI totiž svou naivitou a hloupostí rozněcují davy a činí z celkem normálních, soudných a slušných lidí ty nacisty, nacionalisty, fašisty.......a další "isty". Lidská blbost je opravdu neomezená, stejně tak, jako ziskuchtivost. Proto tolik „vychytralých, sluníčkářů,“ vzývá EU, protože tyjí z grandů a nadací. Zbytečných milionů se prolilo na zcela zbytečné „sluníčkové“ projekty pro pomoc tomu, onomu, tamtomu a zapomnělo se na ty opravdu potřebné!

Po expanzi afrických obyvatel zbyde z vyspělé Evropy obrovské smetiště, na kterém skončí všechny růžové sny a ideály. Někdo píše o tom, že jsme rozděleni v ČR na dva tábory a obává se občanské války. Nejsme rozděleni. Žádné dva tábory neexistují. Jsme to pořád my, občané tohoto státu, kteří máme na zřeteli svůj prospěch, své blaho, klid a pokoj ve své zemi. Zachování svébytnosti a kultury, budoucnost svou a svých dětí. Jenom s tím rozdílem, že každý spatřujeme tyto atributy v něčem jiném. Jedni se těší, jako malé děti, na jakési kulturní obohacení, které je pro ně apriori, tím největším přínosem a vůbec nevidí, protože ani nechtějí vidět, také ztráty a problémy, které toto přesídlení Afričanů přinese. Nejde pouze a jenom o násilnosti, nemoci, infekce a nákazy. O návrat nemocí, které byly v celé Evropě už dávno, před desítkami let, zcela zlikvidovány. Nejde jenom o zvýšenou kriminalitu a celkové napětí ve splečnosti nás všech. Nejde jenom o mrhání finančními prostředky na zbytečné výdaje za zřizování uprchlických táborů a jejich vybavení, kterých si utečenci neváží. Jde především o hrubé zasahování do práv a svobod prostých lidí. O to, že je nám všem bez rozdílu vnucováno něco, co nechceme a nemůžeme svým postojem ovlivnit, ani změnit. Jsme nazýváni různými jmény, je nám spíláno za něco, co nejsme.Je nám vnucována myšlenka o jakési povinnosti a nucené pomoci. My, kteří vidíme důsledky tohoto krátkozrakého opatření a té „rádoby pomoci“ údajně potřebným, vidíme, v jakém marasmu ekonomickém, společenském i kulturním,se celá dnešní Evropa brodí.

Závěrem nesmím opomenout tkz. "pátou kolonu". Ta už funguje. Všechno jde velice rychle, jako lavina. V každé době, v každém režimu se najdou lidé, kteří umí z dané situace vytěžit a vidí jenom sami sebe a svůj prospěch. Mají silný pud sebezáchovy a schopnost přežití a to i za cenu poškození druhých.

Myslím si, že kdyby pobláznění lidumilové tolik nevykřikovali, bylo by méně těch radikálů. Pokud jedni budou ty druhé provokovat, urážet a napadat, budou se oni bránit a naopak. Kdyby lidé trochu více přemýšleli, než začnou ty druhé odsuzovat a dávali přednost rozumu před emocemi, žilo by se nám spolu mnohem lépe.

„Lidská moudrost kráčí ruku v ruce s jeho vlastní hloupostí Tak to bylo vždy, je a bude na světě. Pokud bude na světě člověk.“/neznámý autor

Autor: Patricia Hlavsová | úterý 29.9.2015 18:47 | karma článku: 17.20 | přečteno: 360x

Další články blogera

Patricia Hlavsová

Bolestná melancholie podzimu

Verše pro potěchu duše v sychravém podvečeru. Podzim, v celé své rozmanité kráse skýtá mnoho chvilek k zamyšlení. Rozjímejte se šálkem horké kávy, nebo čaje.

13.10.2015 v 18:12 | Karma článku: 5.23 | Přečteno: 163 | Diskuse

Patricia Hlavsová

Šedivý den/ Omyl

Život píše příběhy. Osudová setkání někdy zcela změní náš život, někdy hluboce zraní naši duši. Zanechávají své obrazy v naší mysli i jizvy v našich srdcích. Kříží naše plány a ukazují jinou cestu, než tu, po které chceme jít.

10.10.2015 v 22:16 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 197 | Diskuse

Patricia Hlavsová

Povídka Cesta vlakem

Život píše příběhy. Povídka pro chvíle pohody a dobrou náladu.Vzpomínka na teplé dny, plné sluníčka.

7.10.2015 v 11:32 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 321 | Diskuse

Patricia Hlavsová

Předtucha

Povídka o nevyhnutelnosti stáří a bolesti, kterou život přináší. Pohled na nemoc, kterou trpí stále více lidí a která zákeřně postihuje stále mladší generaci.

4.10.2015 v 16:54 | Karma článku: 9.04 | Přečteno: 360 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 283 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 384 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 362 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 13.02 | Přečteno: 298 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 213

Jsem žena, matka dvou dětí. V současné době pracuji ve zdravotnictví. Zajímám se o kulturu a celkové společenské dění kolem sebe, doma i ve světě.Ve volných chvílích skládám verše a říkánky pro děti, píšu povídky a pohádky. Píšu si osobní blog poezie http://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.